Protože už se nemůžeme nadále dívat na pustošení naší země. Protože nám není lhostejný osud našich děti a naší země. Protože už se nemůžeme dále dívat na vylévání pesticidů do země, zabíjející vše živé kolem, s čím přijdou do kontaktu.
Přečtěte si více.Sklízet hezké, zdravé a chutné plody, mít vitální a zdravá včelství, pyšnit se dokonalým trávníkem či nabízet víno z prvotřídních plodů vinic. To vše jde i bez chemie.
Tenhle blog jsme založili, abychom Vám ukázali, že pečovat o svou úrodu jde i v souladu s přírodou a vším živým.
Co dělat v případě, že zjistíte, že vaše rostliny trpí nedostatkem živin? Na první pohled složitá otázka, ale správná diagnostika vám pomůže najít řešení poměrně rychle. Připravili jsme pro vás přehled dalších důležitých prvků, jejichž nedostatek se může v půdě objevit. V této části se zaměříme na molybden (Mo), zinek (Zn), měď (Cu), vápník (Ca) a oxid uhličitý (CO₂).
Proč pěstovat ekologicky? Protože ekologické pěstování je založeno na propojení člověka s přírodou – tak, jak ji OTEC stvořil. Je návratem ke starým zvykům a obyčejům, kdy člověk dokázal se ZEMÍ komunikovat s úctou a respektem, nikoliv ji pouze využívat.Přečtěte si více
Příběh jednoho malého semínka – Jak to všechno začíná? Na počátku bylo slovo. A v tom slově se skrývala informace. Ta informace byla oděná do skořápky – a právě v ní byl uložen kód. Kód, který se dodnes nezměnil. Stále tatáž informace přebývá v tom maličkém zázraku, často sotva viditelném. Objevuje se v různých tvarech, barvách a velikostech. Ale princip zůstává stejný.
Kam mizí včely? Z výzkumů vyplývá, že konec lidstva může nastat ve chvíli, kdy vymizí všechny včely. Možná to zní jako přehnané tvrzení, ale skutečně bychom se měli bát? Než si na to odpovíme, pojďme si analyzovat tento znepokojivý jev.
Okurky patří mezi nejoblíbenější druhy zeleniny v našich zahradách a při správné péči dokážou přinášet bohatou úrodu po celé léto. Základem úspěšného pěstování je teplé a slunné stanoviště, úrodná půda, dostatek vláhy a pravidelná sklizeň. V tomto článku se podíváme na pěstování nakládaček i salátových okurek – od výběru vhodné odrůdy a přípravy půdy přes výsev, výsadbu, hnojení a ochranu rostlin až po sklizeň, skladování a využití okurek v jídelníčku.
Okurka setá (Cucumis sativus) se podle způsobu využití nejčastěji dělí na nakládačky a salátové okurky. Jednotlivé odrůdy se liší především velikostí, tvarem a povrchem plodů, způsobem pěstování i využitím v kuchyni.
Nakládačky vytvářejí menší, pevné plody s hrbolatým nebo jemně ostnitým povrchem. Sklízejí se mladé, dokud jsou křupavé, mají jemnou dužinu a ještě nemají výrazně vyvinutá semena. Používají se především k zavařování ve sladkokyselém nálevu, kvašení a přípravě rychlokvašených okurek, vhodné jsou však také ke konzumaci v čerstvém stavu.
Při pěstování nakládaček je mimořádně důležitá pravidelná sklizeň, během hlavní sezóny často každý den nebo každý druhý den. Přerostlé plody ztrácejí jemnou chuť a pevnou konzistenci, zároveň rostlinu zbytečně vyčerpávají a zpomalují tvorbu dalších okurek.
Salátové okurky vytvářejí delší a větší plody, zpravidla s hladší a jemnější slupkou. Pěstovat je můžeme na venkovních záhonech, ve fóliovnících i ve sklenících, přičemž mnoho odrůd je vhodné vést po opoře nebo provázku.
Jsou určeny především k přímé konzumaci, přípravě zeleninových salátů, studených polévek, pomazánek, tzatziki nebo osvěžujících nápojů. Mnoho moderních odrůd má jemnou slupku, menší množství semen a nižší sklon k hořknutí.
Okurky jsou teplomilné rostliny, proto se jim nejlépe daří na slunném, teplém a před silným větrem chráněném místě. Ideální stanoviště by jim mělo zajistit alespoň 6 až 8 hodin přímého slunečního záření denně, dostatek prostoru a dobré proudění vzduchu. Vhodná je půda, která se na jaře rychle prohřívá, přičemž v blízkosti záhonu by měl být dostupný zdroj vody pro pravidelnou zálivku.
Důležitá je také ochrana před studeným, zejména severním větrem, který může rostliny ochlazovat, poškozovat listy a zpomalovat jejich růst. Ve stínu se okurky vytahují, méně kvetou a vytvářejí méně plodů. Nevhodný je také příliš hustý porost, který po dešti nebo ranní rose zůstává dlouho vlhký, čímž se zvyšuje riziko šíření houbových chorob.
Okurkám prospívá pěstování u opory, provázku nebo na pěstební síti. Porost je díky tomu vzdušnější, listy a plody neleží přímo na půdě a okurky zůstávají čistší, rovnější a snadněji se sklízejí.
Okurky mají mělký a poměrně citlivý kořenový systém, proto potřebují půdu, která jim zajistí dostatek vody, živin i vzduchu. Nejlépe rostou v hluboké, humózní, úrodné a dobře propustné půdě, která dokáže udržovat rovnoměrnou vlhkost bez dlouhodobého přemokření.
Vhodná půda by měla být bohatá na organickou hmotu, kyprá, dobře provzdušněná a mírně kyselá až neutrální. Důležité je, aby nezůstávala dlouhodobě zamokřená, protože v těžké, studené a nepropustné půdě se kořeny dusí, rostliny pomalu rostou a snáze podléhají kořenovým a krčkovým hnilobám.
Také v lehčí písčité půdě mohou okurky růst dobře, tento typ půdy však rychleji vysychá a hůře zadržuje živiny. Proto vyžaduje častější zálivku a pravidelné doplňování kompostu nebo jiné organické hmoty.
Záhon pro okurky je nejlepší připravit už na podzim nebo brzy na jaře. Do půdy zapracujeme vyzrálý kompost nebo dobře rozložený chlévský hnůj, které zlepší její strukturu, schopnost zadržovat vláhu i zásobu živin.
Čerstvý, nerozložený hnůj nepoužíváme těsně před výsevem ani přímo ke kořenům. Mohl by poškodit mladé rostliny a podpořit nevyrovnaný růst. Podle úrodnosti půdy můžeme na jeden metr čtvereční zapracovat přibližně 3 až 5 kg vyzrálého kompostu nebo přiměřené množství dobře rozloženého chlévského hnoje.
Půdu nakypříme do hloubky přibližně 20 až 30 cm, odstraníme vytrvalé plevele, rozbijeme větší hroudy a povrch záhonu urovnáme. Na těžkých a pomalu se prohřívajících půdách pomůže pěstování na mírně vyvýšených záhonech, ze kterých přebytečná voda snadněji odtéká.
Okurky by se neměly pěstovat každý rok na stejném místě. Patří do čeledi tykvovitých, proto není vhodné je vysazovat po dýních, cuketách, melounech, vodních melounech, patisonech ani po jiných okurkách.
Na stejný záhon by se měly vrátit nejdříve po třech až čtyřech letech. Správné střídání plodin pomáhá omezit hromadění půdních patogenů a snižuje tlak chorob i škůdců.
Vhodnými předplodinami jsou například luskoviny, cibulová zelenina, saláty nebo kořenová zelenina.
Okurky jsou teplomilné rostliny, které nesnášejí mráz ani dlouhodobě studenou půdu. Při příliš časném výsevu semena klíčí pomalu, mohou zahnívat a mladé rostliny bývají slabé a náchylnější k poškození.
Sazenice můžeme začít předpěstovávat přibližně tři až čtyři týdny před plánovanou výsadbou. V podmínkách České republiky a Slovenska to obvykle znamená výsev ve druhé polovině dubna.
Každé semeno vyséváme samostatně do menšího květináče nebo sadbovače, protože okurky špatně snášejí poškození kořenů. Při pozdější výsadbě je proto přemisťujeme na záhon s celým kořenovým balem.
Semena vyséváme přibližně 1,5 až 2 cm hluboko. Substrát udržujeme mírně vlhký a nádoby umístíme na teplé a světlé místo. Sazenice nenecháváme přerůst, protože starší rostliny hůře snášejí přesazování a po výsadbě se pomaleji ujímají.
Na venkovní záhon vysazujeme okurky až po pominutí rizika pozdních jarních mrazíků, když je půda dostatečně prohřátá. V našich podmínkách je to nejčastěji od poloviny května, v chladnějších oblastech i později.
Před výsadbou sazenice během několika dnů postupně otužujeme. Nejprve je vynášíme ven pouze na kratší dobu a umisťujeme je do polostínu. Postupně je přivykáme přímému slunci, větru i nižším nočním teplotám.
Přímý výsev do půdy provádíme zpravidla od poloviny května do začátku června. Půda by měla mít alespoň přibližně 15 °C, ideálně více. V dostatečně teplé půdě semena klíčí rychleji a rovnoměrněji, zatímco při nízkých teplotách se jejich klíčení i růst výrazně zpomalují.
Na jedno místo můžeme vysít dvě až tři semena. Po vzejití ponecháme nejsilnější rostlinu a slabší opatrně odstraníme.
Správný spon závisí na konkrétní odrůdě i způsobu pěstování. U nakládaček pěstovaných na zemi se obvykle ponechává přibližně 20 až 40 cm mezi rostlinami a 100 až 150 cm mezi řádky. U salátových okurek a odrůd vedených po opoře můžeme rostliny vysadit přibližně 30 až 50 cm od sebe.
Vždy je vhodné řídit se doporučením uvedeným na obalu osiva, protože jednotlivé odrůdy se mohou lišit intenzitou růstu. Příliš hustá výsadba omezuje proudění vzduchu, udržuje mezi listy vyšší vlhkost a zvyšuje riziko šíření chorob.
Salátové okurky i mnoho popínavých nakládaček můžeme vést po pevné opoře, provázku nebo pěstební síti. Vertikální pěstování zlepšuje proudění vzduchu, usnadňuje sklizeň, šetří místo a snižuje kontakt listů i plodů s půdou. Okurky tak zůstávají čistší a rovnější a případné choroby či škůdce lze odhalit dříve.
Opory je vhodné nainstalovat ještě před výsadbou nebo krátce po ní, abychom později nepoškodili kořenový systém. Výhony k opoře přivazujeme volně a během růstu je pravidelně usměrňujeme.
Pokud okurky pěstujeme na zemi, můžeme pod porost rozložit čistou slámu nebo jinou vhodnou mulčovací vrstvu. Mulč chrání plody před přímým kontaktem s půdou, omezuje jejich znečištění a pomáhá udržovat rovnoměrnou vlhkost.
Okurky obsahují velké množství vody, proto potřebují pravidelnou a rovnoměrnou zálivku. Nedostatek vláhy může vést ke zpomalení nebo zastavení růstu, deformacím plodů, opadávání květů a mladých okurek, nižší úrodě i k hořknutí plodů.
Zaléváme raději vydatněji a méně často než každý den pouze malým množstvím vody. Půda by měla být vlhká do hloubky kořenů, nikoli jen na povrchu. Nejvyšší potřebu vody mají rostliny během kvetení, nasazování plodů a intenzivní sklizně. V horkém a suchém počasí proto může být nutná častější zálivka.
Nejvhodnější je zalévat ráno, používat odstátou nebo sluncem ohřátou vodu a směřovat ji přímo ke kořenům. Listy by neměly zůstávat pravidelně mokré, protože dlouhodobá vlhkost podporuje rozvoj chorob.
Studená voda z hluboké studny může rostlinám způsobit teplotní šok. Stejně nevhodné je prudké střídání sucha a nadměrného zalévání, které rostliny stresuje a zhoršuje kvalitu plodů.
Mulčování je při pěstování okurek velmi užitečné, protože pomáhá udržovat v půdě rovnoměrnou vlhkost a chrání kořenový systém před přehříváním. Na záhon můžeme použít čistou slámu, prosušenou posečenou trávu uloženou v tenčích vrstvách, listovku, kompost nebo biologicky rozložitelnou mulčovací fólii.
Mulč omezuje růst plevelů, zpomaluje odpařování vody, zmírňuje prudké výkyvy teploty půdy a snižuje znečištění plodů. Zároveň omezuje odrážení kapek vody a částeček půdy na spodní listy, čímž může pomoci snížit riziko šíření některých chorob.
Mulč neukládáme přímo ke kořenovému krčku. Kolem stonku ponecháme malý volný prostor, aby se zde nezadržovala nadměrná vlhkost a nezvyšovalo se riziko hniloby.
Okurky patří mezi zeleninu náročnější na živiny, protože během krátkého období vytvářejí velké množství listů, výhonů i plodů. Základem jejich výživy by však měla být úrodná půda obohacená kompostem nebo vermikompostem, nikoli nadměrné používání rychle působících hnojiv.
Před výsadbou můžeme do půdy zapracovat například VermiVital Eisenia humus – Černé zlato, což je přírodní vermikompost určený k obohacení půdy organickou hmotou. Během vegetace lze použít také VermiVital na zeleninu, který je určen k podpoře růstu, vitality a úrody zeleninových rostlin.
Na začátku vegetace potřebují okurky dostatek dusíku, který podporuje tvorbu listů a výhonů. S dusíkem je však třeba zacházet opatrně. Při jeho nadbytku rostliny vytvářejí velké množství bujné zelené hmoty, ale méně květů a plodů.
Během kvetení a nasazování okurek roste význam draslíku a dalších živin podporujících tvorbu a dozrávání plodů. K průběžnému přihnojování lze použít například ROKOHUMÍN – Zelenina, organominerální kapalné hnojivo s obsahem huminových látek, nebo jiné organické hnojivo určené pro zeleninu.
Při výsadbě lze ke kořenům aplikovat také vhodný mykorhizní přípravek, například SYMBIVIT – Mykorhiza pro rostliny. Mykorhizní houby vytvářejí s kořeny rostlin symbiotický vztah a podporují využívání vody a živin z půdy. Přípravek musí přijít do přímého kontaktu s kořenovým systémem, proto se používá při výsadbě, nikoli jako běžné povrchové hnojivo.
Během sezóny můžeme výživu doplňovat kvalitním kompostem, vermikompostem, zředěnými rostlinnými výluhy nebo povolenými ekologickými kapalnými hnojivy. Vždy dodržujeme dávkování uvedené na obalu konkrétního produktu. Vyšší koncentrace nepřináší lepší účinek a může poškodit kořeny, narušit příjem vody nebo způsobit nadměrný růst listů na úkor plodů.
Hnojiva aplikujeme do vlhké půdy, ideálně po zálivce nebo společně s ní. Nehnojíme vyschlé a přehřáté rostliny během nejteplejší části dne.
Běžné odrůdy okurek vytvářejí samčí i samičí květy. Samičí květy snadno poznáme podle malého základu plodu, který se nachází přímo pod květem. Samčí květy rostou na tenčí stopce bez viditelného základu okurky.
Pro přenos pylu jsou důležité zejména včely, čmeláci a další opylující hmyz. Během kvetení proto nepoužíváme přípravky, které by mohly opylovačům uškodit. Pokud je ošetření rostlin nezbytné, vždy se řídíme etiketou přípravku a aplikaci provádíme mimo dobu aktivního letu opylovačů.
V zahradě můžeme opylovače podpořit pěstováním kvetoucích bylin a květin v blízkosti záhonu. Ve sklenících a větších uzavřených pěstebních prostorech lze u plodin vyžadujících opylení využít také biologické řešení Natupol – Čmelák zemní pro opylování. Jde však především o řešení vhodné pro skleníkové a profesionálnější pěstování.
Některé moderní odrůdy okurek jsou partenokarpické, což znamená, že dokážou vytvářet plody bez opylení. Takové odrůdy se často pěstují ve sklenících a fóliovnících. Při jejich pěstování se vždy řídíme doporučeními výrobce osiva, protože způsob vedení a potřeba opylení se mohou u jednotlivých odrůd lišit.
Nedostatečné opylení se může projevit tím, že mladé plody žloutnou, deformují se nebo krátce po odkvětu opadávají. Podobné příznaky však může způsobit také nedostatek vody, extrémní teploty, nedostatečná výživa nebo celkové oslabení rostliny.
Hořkou chuť okurek způsobují látky nazývané kukurbitaciny. Jejich zvýšenou tvorbu může podpořit stres rostliny, zejména pokud během růstu nemá stabilní podmínky.
Mezi nejčastější příčiny hořknutí patří nepravidelná zálivka, dlouhodobé sucho, vysoké denní teploty, chladné noci, poškození kořenů nebo pěstování odrůdy s vyšší genetickou náchylností k tvorbě hořkých látek.
Nejlepší prevencí je rovnoměrná zálivka, mulčování a výběr odrůd se sníženým sklonem k hořknutí. Důležité je také chránit kořenový systém před poškozením a nevystavovat rostliny prudkým výkyvům v zásobování vodou.
Hořkost bývá často nejsilnější u stopky a těsně pod slupkou. Výrazně hořké plody raději nekonzumujeme, protože mohou obsahovat vyšší množství kukurbitacinů.
Okurky jsou citlivé na několik houbových, bakteriálních i virových onemocnění. Jejich rozvoj podporuje zejména vysoká vlhkost, hustý porost, slabé proudění vzduchu, nevhodná zálivka a opakované pěstování tykvovitých plodin na stejném místě. Základem ochrany je proto pravidelná kontrola porostu, správná prevence a včasné odstranění napadených částí rostlin.
Plíseň okurková patří mezi nejzávažnější choroby okurek. Na horní straně listů se objevují žluté, hranaté skvrny ohraničené žilnatinou. Na spodní straně listů může být za vlhkého počasí viditelný šedavý až tmavý povlak.
Napadené listy postupně hnědnou, zasychají a rostlina ztrácí schopnost vyživovat vytvořené plody. Při silném napadení může porost odumřít během velmi krátké doby.
Rozvoj choroby podporuje zejména vysoká vzdušná vlhkost, dlouhodobé zvlhčení listů, hustý porost, slabé proudění vzduchu, časté deště a silná ranní rosa.
Prevencí je dostatečný spon, pěstování u opory, zalévání přímo ke kořenům a výběr odolnějších odrůd. Silně napadené listy odstraníme a nenecháváme je na záhonu ani v běžném studeném kompostu.
K preventivnímu posílení rostlin a omezení rozvoje onemocnění lze použít například BIO-Garden POLYVERSUM, biologický přípravek obsahující užitečnou houbu Pythium oligandrum, nebo NovaFerm SIRIUS, foliární mikrobiální přípravek s bakterií Bacillus licheniformis. V nabídce je také Chitopron, rostlinný elicitor s obsahem chitosanu, který aktivuje přirozené obranné mechanismy rostliny.
Při silnějším tlaku plísně lze podle povoleného použití sáhnout po přípravcích Kocide 2000 nebo CHAMPION, které obsahují měď a působí kontaktně na povrchu rostlin. Měďnaté přípravky používáme uvážlivě, preventivně nebo při prvních příznacích a vždy přesně podle etikety.
Padlí se projevuje bílým moučnatým povlakem na listech. Zpočátku se objevují menší skvrny, které se postupně zvětšují a spojují. Silně napadené listy žloutnou, ztrácejí svou funkčnost a zasychají.
Rozvoj padlí podporuje teplé počasí, kolísání vlhkosti, oslabení rostlin, hustý porost a nevyrovnaná výživa.
Pomáhá zejména zachovat dostatečný odstup mezi rostlinami, udržovat rovnoměrnou zálivku, odstraňovat silně napadené listy, zajistit vyváženou výživu a pěstovat odolnější odrůdy.
Při prvních příznacích lze použít VITISAN, přípravek s obsahem hydrogenuhličitanu draselného, který mění podmínky na povrchu listů a omezuje rozvoj padlí. Vhodný může být také Folicit se sójovým lecitinem a slunečnicovým olejem nebo PREV-GOLD GARDEN s obsahem pomerančového oleje.
Do biologické prevence lze zařadit také BIO-Garden POLYVERSUM. U všech kontaktních přípravků je důležité důkladně ošetřit horní i spodní stranu listů a aplikaci podle potřeby zopakovat v intervalu uvedeném na etiketě.
Bakteriální skvrnitosti se mohou projevovat vodnatými, později hnědými až nekrotickými skvrnami na listech. Poškozené pletivo může postupně vypadávat a na listech vznikají nepravidelné otvory.
Bakterie se šíří deštěm, kapkami vody, kontaminovaným osivem, rukama i pěstitelským nářadím. S rostlinami proto nepracujeme, když jsou mokré, a nože, nůžky i další pomůcky pravidelně čistíme a dezinfikujeme.
Důležitá je vzdušná výsadba, zalévání ke kořenům a včasné odstranění silně napadených částí rostlin. K omezení houbových i bakteriálních onemocnění lze použít ALTELA, přípravek obsahující přírodní enzymy a další biologicky aktivní látky.
Při bakteriálních onemocněních se používají také kontaktní měďnaté přípravky, například CHAMPION, který je určen jako fungicid a baktericid, nebo Kocide 2000. Nejlepší účinek mají při preventivní aplikaci nebo při prvních příznacích, protože již poškozené pletivo nedokážou obnovit.
Virová onemocnění se mohou projevovat mozaikovitou kresbou na listech, jejich kadeřením, deformacemi a zpomalením růstu. Plody bývají hrbolaté, nepravidelně zbarvené, deformované nebo zakrnělé.
Viry často přenášejí mšice, ale mohou se šířit také kontaminovaným nářadím nebo rostlinnými zbytky. Napadené rostliny nelze vyléčit žádným postřikem, proto je co nejdříve odstraníme z porostu.
Důležitou prevencí je používání zdravého osiva, likvidace plevelů, dezinfekce nářadí a včasná regulace mšic. Proti mšicím lze podle povoleného použití nasadit například NeemAzal T/S, přírodní insekticid na bázi výtažku ze semen neemu. Ochrana proti přenašečům může omezit další šíření viru, již infikovanou rostlinu však nevyléčí.
Kořenové a krčkové hniloby se objevují zejména ve studené, těžké a přemokřené půdě. Rostliny vadnou i přesto, že mají dostatek vody, a u báze stonku může být patrné hnědnutí, měknutí nebo zúžení pletiva.
Prevencí je dobře propustná půda, správná hloubka výsadby, přiměřená zálivka bez dlouhodobého přemokření, používání zdravého substrátu, zalévání přiměřeně teplou vodou a dodržování střídání plodin.
Pro podporu zdravého kořenového prostředí lze před výsadbou nebo krátce po ní použít Trifender, půdní mikrobiální přípravek obsahující užitečnou houbu Trichoderma asperellum. Ta osídluje kořenové prostředí a pomáhá vytvářet příznivější podmínky pro zdravý růst kořenů.
Vhodný může být také BIO-Garden POLYVERSUM, který se používá proti více houbovým onemocněním a lze jej podle návodu aplikovat také do kořenové zóny. Biologické přípravky působí nejlépe preventivně nebo při začínajícím problému, nikoli až po úplném odumření kořenů.
Při podezření na kořenovou nebo krčkovou hnilobu omezíme zálivku a zkontrolujeme odtok vody ze záhonu nebo nádoby. Silně poškozené rostliny je vhodné odstranit, aby se onemocnění dále nešířilo.
Okurky mohou během sezóny napadnout různé druhy savého i žravého hmyzu. Největší škody vznikají zejména tehdy, když se škůdci přemnoží na mladých rostlinách nebo zůstanou dlouho nepovšimnuti na spodní straně listů. Základem ochrany je proto pravidelná kontrola porostu, včasný zásah a podpora přirozených nepřátel škůdců.
Mšice se shromažďují především na spodní straně mladých listů, na řapících a růstových vrcholech. Sají rostlinné šťávy, čímž způsobují kroucení, žloutnutí a oslabování listů. Zároveň vylučují lepkavou medovici, na které se mohou později rozvíjet černě, a některé druhy přenášejí virová onemocnění.
Při menším výskytu můžeme mšice smýt proudem vody nebo odstranit silně napadené vrcholy. V ekologické zahradě podporujeme jejich přirozené nepřátele, zejména slunéčka, zlatoočky, pestřenky a parazitické vosičky.
Pro včasné zjištění výskytu lze do porostu umístit žluté lepové destičky. Ty slouží především k monitorování létajících jedinců, nikoli jako jediný způsob ochrany při silném napadení.
Při větším výskytu lze podle povoleného použití aplikovat NeemAzal T/S, přírodní insekticid na bázi výtažku ze semen neemu. V nabídce e-shopu se mezi přípravky proti mšicím nacházejí také PREV-GOLD GARDEN, NATURA – Rock Effect New nebo NovaFerm ORION. Výběr přípravku vždy přizpůsobíme intenzitě napadení a doporučením uvedeným na etiketě.
Mšice často chrání mravenci, kteří se živí jejich medovicí. Pokud se v porostu vyskytují obě skupiny současně, je třeba omezit také přístup mravenců, jinak se kolonie mšic mohou rychle obnovit.
Svilušky se nejčastěji přemnožují během horkého a suchého počasí, zejména ve sklenících a fóliovnících. Na listech se zpočátku objevují drobné světlé tečky. Později listy bronzovatějí, ztrácejí schopnost fotosyntézy a zasychají. Při silném napadení lze na spodní straně listů a mezi výhony pozorovat jemné pavučinky.
Porost pravidelně kontrolujeme, zejména spodní stranu listů. Silně poškozené listy odstraníme a rostlinám zajistíme rovnoměrnou zálivku. V uzavřených prostorech pomáhá také mírné zvýšení vzdušné vlhkosti, pokud tím nevytvoříme příznivé podmínky pro houbové choroby.
Nejšetrnějším řešením ve sklenících je biologická ochrana pomocí dravého roztoče Spidex – Phytoseiulus persimilis, který se živí sviluškami. Tento živý bioagens je nutné nasadit dostatečně včas a dodržet podmínky použití uvedené u produktu.
Při začínajícím napadení lze podle povoleného použití použít také NeemAzal T/S, NATURA – Rock Effect New, případně další kontaktní přípravky uvedené v kategorii proti sviluškám. Při aplikaci je důležité důkladně ošetřit spodní stranu listů, kde se škůdci nejčastěji ukrývají.
Molice, zejména molice skleníková, se objevují především ve sklenících a fóliovnících. Dospělí bílí jedinci při dotyku s rostlinou vylétávají ze spodní strany listů. Larvy zůstávají přisáté na listech, sají rostlinné šťávy a postupně oslabují rostlinu.
Ke sledování výskytu používáme žluté lepové destičky, které umístíme těsně nad úroveň porostu. Pravidelně kontrolujeme spodní stranu listů a odstraňujeme plevele i staré rostlinné zbytky, na kterých může škůdce přežívat.
Při výskytu molic lze podle povoleného použití sáhnout po přípravcích NeemAzal T/S, PREV-GOLD GARDEN, NovaFerm ORION nebo SpinTor. Všechny aplikace provádíme podle etikety a důkladně ošetříme také spodní stranu listů, protože právě tam se nachází většina larev.
V uzavřených prostorech je vhodná také biologická ochrana pomocí přirozených nepřátel molic. Takový zásah má nejlepší účinek při včasném nasazení, ještě před jejich silným přemnožením.
Slimáci a plzáci poškozují především mladé sazenice, klíčící rostliny a plody ležící přímo na půdě. Na listech vytvářejí nepravidelné otvory a na porostu lze často najít lesklé slizové stopy.
Jejich výskyt podporuje vlhké prostředí, hustý porost, vysoká vrstva mokrého mulče a množství úkrytů v okolí záhonu. Záhon proto udržujeme čistý, odstraňujeme prkna, kameny a přebytečný rostlinný materiál. Porost pravidelně nezaléváme pozdě večer, kdy jsou slimáci nejaktivnější.
Pomáhá pěstování okurek na opoře, mechanický sběr a ochranné bariéry. Kolem nádob nebo vyvýšených záhonů lze použít měděnou pásku nebo měděnou síť proti slimákům.
Při silnějším výskytu lze použít granulované přípravky FERRAMOL proti slimákům, NATURA – PRESTO PROTI SLIMÁKŮM nebo VITROL GB. Granule rozsypeme rovnoměrně podle doporučeného dávkování a nenecháváme je v hromádkách.
Třásněnky poškozují listy, květy i mladé plody sáním. Na rostlinách se objevují světlé až stříbřité skvrny a drobné tmavé tečky, které představují jejich výkaly. Silné napadení může vést k deformacím listů a mladých okurek.
Ve sklenících pomáhá důsledná hygiena, odstranění plevelů a pravidelný monitoring pomocí lepových destiček. Ke sledování třásněnek se často používají modré nebo žluté lapače umístěné v úrovni vrcholů rostlin.
K ochraně lze podle povoleného použití použít NeemAzal T/S, SpinTor, PREV-GOLD GARDEN, NATURA – Rock Effect New nebo NovaFerm ORION. Při ošetření je třeba zasáhnout zejména růstové vrcholy, květy a spodní stranu listů, kde se třásněnky ukrývají.
Součástí biologické ochrany mohou být také užitečné organismy určené do skleníků. Jejich nasazení je nejúčinnější při nízkém až středním výskytu škůdce a musí být sladěno s používáním postřiků, které by mohly predátory poškodit.
Při ekologickém pěstování okurek je nejdůležitější prevence. Silná, dobře vyživená rostlina pěstovaná ve vhodných podmínkách snáší napadení chorobami a škůdci lépe než oslabená, přelitá nebo přehnojená rostlina.
Základem je dodržování osevního postupu, používání zdravého a kvalitního osiva a výběr odolnějších odrůd. Okurky vysazujeme na slunné a vzdušné místo, ponecháváme mezi nimi dostatečné rozestupy a dbáme na pravidelnou, ale ne nadměrnou zálivku. Vodu směřujeme ke kořenům, aby listy nezůstávaly dlouho vlhké.
Důležité je také mulčování, vyvážená organická výživa a pravidelná kontrola spodní strany listů, kde se často ukrývají mšice, molice, třásněnky nebo svilušky. Napadené části rostlin včas odstraníme a pěstitelské nářadí pravidelně čistíme a dezinfikujeme.
V zahradě se vyplatí podporovat užitečný hmyz, zejména slunéčka, zlatoočky, pestřenky a další přirozené nepřátele škůdců. Pomáhá pěstování kvetoucích bylin a rostlin, které jim poskytují pyl, nektar a úkryt.
Přípravky na ochranu rostlin používáme až po správném určení problému. Také biologický nebo ekologicky povolený přípravek aplikujeme podle etikety, v doporučené koncentraci a za vhodných povětrnostních podmínek. Při kombinování více přípravků si vždy ověříme jejich vzájemnou kompatibilitu.
Salátové okurky lze úspěšně pěstovat také ve sklenících a fóliovnících. Chráněný prostor je chrání před nízkými teplotami, větrem a deštěm, zároveň však přináší zvýšené riziko přehřívání, vysoké vzdušné vlhkosti a rychlého přemnožení škůdců.
Nejdůležitější je pravidelné větrání. Vzduch by měl v prostoru cirkulovat, rostliny by však neměly být vystaveny silnému průvanu. V horkých dnech skleník důkladně větráme a podle potřeby stíníme, protože při teplotách nad přibližně 30 °C se zvyšuje stres rostlin a mohou se zhoršovat podmínky pro nasazování plodů.
Rostliny vedeme po provázku, síti nebo pevné opoře. Průběžně odstraňujeme staré, žloutnoucí a poškozené listy, aby porost zůstal vzdušný. Zaléváme přímo ke kořenům, ideálně ráno, a vyhýbáme se pravidelnému zvlhčování listů.
Ve skleníku pravidelně kontrolujeme výskyt molic, mšic, třásněnek a svilušek, zejména na spodní straně listů. K včasnému zjištění škůdců mohou pomoci žluté nebo modré lepové destičky. U jednotlivých odrůd dodržujeme také doporučené tvarování a odstraňování bočních výhonů.
Okurky lze pěstovat také ve větších nádobách na terase nebo balkoně. Nejvhodnější jsou kompaktní keříčkové nebo kratší rostoucí odrůdy, případně odrůdy určené k pěstování v nádobách.
Nádoba by měla mít dostatečný objem, pevné dno s drenážními otvory a kvalitní, výživný substrát obohacený kompostem. Důležitá je také pevná opora, protože výhony a plody mohou být během sezóny poměrně těžké.
Substrát v nádobě vysychá mnohem rychleji než půda na záhonu. Během horkých dnů proto kontrolujeme jeho vlhkost každý den a zaléváme tak, aby byl rovnoměrně vlhký, nikoli přemokřený. Pomoci může také tenká vrstva mulče, která zpomalí odpařování vody.
Rostliny pěstované v nádobách potřebují pravidelnější přihnojování, protože zásoba živin je omezená a část z nich se vyplavuje při zálivce. Používáme organické nebo ekologicky povolené hnojivo pro plodovou zeleninu a vždy dodržujeme doporučené dávkování.
Nádoby umístíme na teplé, slunné a před silným větrem chráněné místo. Zároveň dbáme na to, aby se kořeny v tmavých nádobách během léta nadměrně nepřehřívaly.
Okurky sklízíme tehdy, když dosáhnou velikosti typické pro pěstovanou odrůdu, ale stále jsou mladé, pevné a mají jemná, málo vyvinutá semena. Pravidelná sklizeň je důležitá nejen pro kvalitu plodů, ale také pro další kvetení a nasazování nových okurek.
Nakládačky kontrolujeme během hlavní sezóny každý den nebo každý druhý den. Menší plody jsou vhodné k zavařování vcelku, větší můžeme použít ke kvašení, přípravě řezů nebo k přímé konzumaci.
Přerostlé plody rostlinu zbytečně vyčerpávají a zpomalují tvorbu dalších okurek, proto je u nakládaček pravidelná sklizeň mimořádně důležitá.
Salátové okurky sklízíme dříve, než začnou žloutnout, měknout nebo vytvářet tvrdá semena. Přesná velikost při sklizni závisí na konkrétní odrůdě.
Plody nestrháváme násilím. Odřízneme je nožem nebo nůžkami spolu s krátkou částí stopky, čímž snížíme riziko poškození výhonů a kořenového systému.
Nejvhodnější čas pro sklizeň je ráno, kdy jsou plody chladné, pevné a dobře zásobené vodou.
Žloutnutí a opadávání mladých plodů může mít několik příčin. Nejčastěji jde o nedostatečné opylení, příliš nízké nebo vysoké teploty, nepravidelnou zálivku, přetížení mladé rostliny, nedostatek živin, poškození kořenů, choroby nebo škůdce.
Pokud žloutnou starší listy u báze rostliny, může jít o přirozené stárnutí. Rychlé žloutnutí většího množství listů však obvykle signalizuje problém se zálivkou, kořeny, výživou nebo zdravotním stavem rostliny.
Při opakovaném opadávání mladých plodů zkontrolujeme zejména vlhkost půdy, teplotu, přítomnost opylovačů a stav kořenového systému.
Okurky mají vysoký obsah vody a po sklizni poměrně rychle ztrácejí pevnost. K dlouhodobému skladování proto nejsou vhodné a nejlepší je zpracovat nebo zkonzumovat je co nejdříve.
Ke skladování vybíráme pouze zdravé, pevné a nepoškozené plody. Před uložením je nemyjeme, ale pouze jemně očistíme nasucho. Vlhkost na povrchu může urychlit vznik hniloby.
Okurky skladujeme v chladu, při vyšší vzdušné vlhkosti a odděleně od přezrálého ovoce, které uvolňuje etylen a může urychlit jejich stárnutí. Ideální je uložit je do zásuvky na zeleninu tak, aby se nepoškodila slupka a zároveň nebyly zcela uzavřené bez přístupu vzduchu.
V domácích podmínkách si čerstvé okurky obvykle zachovají dobrou kvalitu několik dní až přibližně jeden týden. Nemyté plody chráněné před ztrátou vlhkosti vydrží déle než okurky ponechané volně při pokojové teplotě.
Okurky jsou citlivé také na příliš nízké teploty. Při delším skladování v nejchladnější části chladničky se mohou objevit vodnaté skvrny, promáčkliny a poškození pletiv.
Nejčastějším způsobem dlouhodobého uchování nakládaček je zavařování ve sladkokyselém nálevu nebo mléčné kvašení. Obě metody umožňují zpracovat větší množství úrody a uchovat okurky pro pozdější použití.
Ke zpracování vybíráme čerstvé, pevné a zdravé plody bez měkkých míst a příznaků chorob. Ideální je, pokud jsou okurky přibližně stejně velké, protože se pak zpracují rovnoměrněji. Nejlepších výsledků dosáhneme z co nejčerstvější úrody, ideálně zpracované krátce po sklizni.
Přerostlé, měkké nebo poškozené plody mohou mít po zavaření či vykvašení horší konzistenci a rychleji se kazit.
Při zavařování dbáme na důkladnou hygienu, používáme čisté sklenice a ověřený recept se správným poměrem vody, octa, soli a případně cukru. Při kvašení musí být okurky po celou dobu zcela ponořené pod hladinou nálevu, aby se omezil přístup vzduchu a riziko nežádoucího kažení.
Čerstvá okurka obsahuje přibližně 95 % vody, má nízkou energetickou hodnotu a pouze malé množství tuků. V menším množství poskytuje vitamin K, další vitaminy, minerální látky a přirozené rostlinné sloučeniny.
Část vlákniny a některých ochranných látek se nachází ve slupce, proto můžeme zdravé a chemicky neošetřené okurky konzumovat i neoloupané. Před konzumací je však důkladně omyjeme.
Okurky jsou vhodné jako osvěžující součást letního jídelníčku, doplněk salátů a studených jídel, příloha k luštěninám, obilovinám či bílkovinným pokrmům a zároveň jako potravina s nízkou energetickou hodnotou a vysokým obsahem vody.
Samotná okurka však nenahrazuje pestrou zeleninovou stravu. Největší význam má jako součást rozmanitého a vyváženého jídelníčku.
Kvašené okurky mohou obsahovat produkty přirozeného mléčného kvašení. Zavařované okurky mají často vyšší obsah soli, případně také cukru, proto je konzumujeme přiměřeně.
Příliš časný výsev: Ve studené půdě semena klíčí pomalu, mohou zahnívat nebo vytvořit slabé rostliny. S výsevem počkáme, dokud se půda dostatečně neprohřeje a nepomine riziko mrazů.
Nepravidelná zálivka: Střídání sucha a nadměrného zalévání způsobuje rostlinám stres, podporuje deformace plodů a může vést k hořknutí okurek. Půdu udržujeme rovnoměrně vlhkou.
Zalévání na listy: Časté večerní zvlhčování listů vytváří vhodné podmínky pro rozvoj houbových a bakteriálních chorob. Vodu směřujeme přímo ke kořenům, ideálně ráno.
Příliš hustý porost: Hustě vysazené rostliny si konkurují o světlo, vodu a živiny. Porost zároveň pomaleji osychá a choroby se v něm šíří snadněji. Dodržujeme proto doporučený spon a podle potřeby vedeme rostliny po opoře.
Nadměrné hnojení dusíkem: Při nadbytku dusíku okurky vytvářejí velké množství listů a výhonů, ale méně kvetou a plodí. Výživa by měla být vyvážená a přizpůsobená fázi růstu.
Nepravidelná sklizeň: Přerostlé plody rostlinu zbytečně vyčerpávají a zpomalují tvorbu dalších okurek. V hlavní sezóně porost kontrolujeme každý den nebo každý druhý den.
Pěstování na stejném místě: Opakované pěstování okurek a dalších tykvovitých plodin na stejném záhonu zvyšuje riziko chorob, škůdců a jednostranného vyčerpání půdy. Okurky proto na stejné místo vracíme nejdříve po třech až čtyřech letech.
Březen až duben: Připravíme záhon, zapracujeme do půdy vyzrálý kompost nebo jinou vhodnou organickou hmotu, vybereme odrůdy a zkontrolujeme zásobu osiva. V tomto období můžeme připravit také opory, pěstební sítě a nádoby pro předpěstování sazenic.
Druhá polovina dubna: Začneme s předpěstováním sazenic. Semena vyséváme samostatně do květináčů nebo sadbovačů, abychom při pozdější výsadbě nepoškodili citlivý kořenový systém.
Polovina května až začátek června: Po pominutí rizika pozdních mrazů vysazujeme otužené sazenice nebo vyséváme semena přímo na záhon. Půda by měla být dostatečně prohřátá. Zároveň nainstalujeme opory a podle potřeby použijeme ochrannou netkanou textilii.
Červen: Rostliny pravidelně zaléváme, mulčujeme a usměrňujeme po opoře. Kontrolujeme spodní stranu listů, sledujeme výskyt mšic, slimáků, svilušek a prvních příznaků chorob. Podle potřeby začínáme s přiměřeným přihnojováním.
Červenec až srpen: Pokračujeme v pravidelné zálivce a vyvážené výživě. Okurky sklízíme průběžně, u nakládaček často každý den nebo každý druhý den. Odstraňujeme poškozené, žloutnoucí a nemocné listy a dbáme na to, aby porost zůstal vzdušný.
Září: Sklízíme poslední zdravé plody. Po skončení sezóny odstraníme rostlinné zbytky, zejména napadené části, a záhon připravíme pro jinou plodinu. Okurky ani další tykvovité rostliny by se na stejné místo neměly vrátit dříve než po třech až čtyřech letech.
Úspěšné pěstování okurek stojí především na správném termínu výsevu, teplé a úrodné půdě, rovnoměrné zálivce a pravidelné sklizni. Rostlinám dopřejeme slunné a vzdušné místo, půdu obohacenou kompostem a dostatek prostoru pro zdravý růst.
Chorobám a škůdcům nejlépe předcházíme střídáním plodin, výběrem odolnějších odrůd, zaléváním ke kořenům, mulčováním a pravidelnou kontrolou porostu. Pokud problém odhalíme včas, lze jej často zvládnout šetrnými biologickými a ekologickými postupy bez zbytečného používání chemických přípravků.
Ať už pěstujeme malé křupavé nakládačky, nebo dlouhé salátové okurky, nejlepší chuti, pevnosti a kvality dosáhneme pravidelnou sklizní mladých a zdravých plodů.
Plody meruněk a broskví mají vysokou dietetickou i zdravotní hodnotu. Kromě přímé konzumace nabízejí široké možnosti využití v domácnosti i ve zpracovatelském průmyslu.
Správná volba stanoviště pro meruňky je důležitým opatřením, které rozhodujícím způsobem ovlivňuje efektivitu pěstování. Meruňka se geneticky vyvíjela v klimatických oblastech s rychlým přechodem zimy do jara, bez výrazných teplotních výkyvů.
Při výběru stanoviště nesmíme zapomenout, že meruňky se lépe vyrovnávají se suchem než s přemokřenou půdou, i když na závlahu, hlavně v období dozrávání plodů, reagují velmi příznivě. Ze živin potřebují nejvíce draslík, fosfor a vápník.
Meruňky jsou poměrně náročné na půdu. Nejvhodnější jsou středně těžké písčitohlinité a hlinité půdy s obsahem jílovitých částic do 40 %. Nejdůležitějším předpokladem je však vysoký obsah vzduchu v půdě.
Broskvoň, stejně jako meruňka, patří mezi teplomilné druhy s vysokými nároky na světlo. Vyžaduje lehké, hřejivé, živinami bohaté, hlinité až hlinitopísčité půdy s vyšším obsahem vápníku. Broskvoň je citlivá na nedostatek dusíku, hořčíku, železa, manganu a boru.
Název kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je odvozen od charakteristického postavení prvního páru nohou, které připomíná modlitební postoj. Patří mezi nejužitečnější druhy hmyzu, se kterými se můžete v zahradě setkat. Není potřeba se jí obávat. Neškodí žádným plodinám, a naopak vám může pomoci v přirozeném boji proti škůdcům.
Pokud nechcete hned investovat do ekologických přípravků, máme pro vás několik osvědčených přírodních receptů proti houbovým chorobám a rostlinným škůdcům doslova za pár korun.
V případě potřeby si je můžete kdykoliv připravit ze surovin, které máte běžně doma. A když ne vy, dobrý soused určitě rád pomůže.
Taková obyčejná kostka pekařského droždí může být v zahradě překvapivě užitečná. Kvasinky a další mikroorganismy pomáhají podporovat přirozenou ochranu rostlin proti některým chorobám.
Droždí zředěné vodou používali už naši předkové k ochraně okurek, jahod nebo rajčat před plísněmi. Zároveň se může využít i jako přírodní hnojivo, které podporuje vývoj kořenového systému a urychluje růst rostlin.
A pokud vám trochu drožďové směsi zůstane, můžete ji využít i mimo zahradu – například jako pleťovou masku proti drobným nedokonalostem pleti.
Pažitkový a česnekový extrakt se používá proti padlí, černé skvrnitosti a také v boji proti mšicím.
Na jaře se může česneková zálivka využít také k dezinfekci půdy. Česnek je známý svými přirozenými antimikrobiálními účinky a v zahradě patří mezi tradiční pomocníky při ochraně rostlin.
Plody kiwi, výtažek z listů květáku a oleje získané z tymiánu a oregana obsahují látky, které mohou pomáhat omezovat rozvoj plísně šedé.
Tyto rostlinné výtažky jsou zajímavé především tím, že působí šetrně a mohou být součástí přírodní prevence v zahradě.
Odvar z křenu selského se používá proti moniliové chorobě peckovin a jádrovin.
Křen obsahuje výrazné přírodní látky, které mají silné aroma a mohou pomáhat při ochraně rostlin před některými houbovými chorobami.
Výtažky z máty peprné, saturejky nebo tymiánu mohou významně snižovat napadení rostlin nádorovitostí kořenů u rostlin z čeledi brukvovitých.
Tyto byliny mají přirozeně silné aromatické látky, které jsou v přírodní ochraně rostlin velmi cenné.
Pokud se vám nechce doma míchat vlastní výluhy a odvary, náš e-shop je vám kdykoliv k dispozici. Stačí zadat název plodiny, škůdce nebo choroby a vhodný ekologický přípravek najdete rychle a jednoduše.
Předjarní postřik je důležitou prevencí proti různým chorobám a škůdcům, jako jsou houbová onemocnění, mechy, lišejníky nebo přezimující škůdci. Patří mezi nejdůležitější kroky v ochraně ovocných stromů, okrasných dřevin i révy vinné. Koncem zimy, ještě před začátkem jara, bychom měli začít s přípravou na novou pěstitelskou sezónu. Likvidace přezimujících škůdců je součástí celoroční ochrany ovocných a okrasných dřevin i vinic.
Pokud škůdce zasáhneme už ve stadiu vajíček nebo larev, tedy dříve, než stihnou způsobit větší škody, bude mít předjarní postřik nejlepší účinek.
V posledních letech se pozdní jarní mrazy stávají téměř pravidlem. Často si myslíme, že zima už definitivně skončila, přijde duben nebo květen – a náhle udeří jarní mráz.
V období vegetačního klidu nejsou mrazy pro rostliny tak nebezpečné jako právě pozdní jarní mrazy. Ty představují velké riziko zejména pro rozkvetlé ovocné stromy. Stromy a rostliny se už probouzejí k životu, míza v pletivech proudí a některé druhy jsou dokonce v plném květu.
Jarní mrazy nedokážeme nikdy přesně předvídat, a proto mohou naši úrodu nenávratně poškodit. Přestože neexistuje zcela spolehlivý způsob, jak zabránit namrznutí rostlin, máme k dispozici několik opatření, která mohou škody výrazně zmírnit.
Zdravé rostliny v dobrém fyziologickém stavu mají vyšší mrazuvzdornost. Proto je důležité udělat vše pro to, aby nebyly zbytečně vyčerpané nebo oslabené.
Základem je především správně provedený řez, vyvážená výživa, dostatečná závlaha, vhodná ochrana rostlin a také rozumná regulace růstu a plodnosti.
Nejnáročnějšími ovocnými druhy na teplo jsou meruňky a broskvoně. Následují kdouloně, třešně a ořešáky. Méně náročné jsou lísky, hrušně, slivoně, višně, jabloně a z drobného ovoce zejména červený a bílý rybíz, angrešt a maliny.
V ochraně proti mrazům rozlišujeme dvě základní metody: pasivní, tedy preventivní opatření, a aktivní opatření, která se používají přímo při hrozícím mrazu.
Citlivost rostlin na mráz ovlivňuje více faktorů – především druh rostliny, stanoviště, průběh teplot, aktuální počasí a výživa. Riziko poškození mrazem můžeme výrazně snížit už správným výběrem lokality.
Nevhodné jsou zejména mrazové kotliny, terénní prohlubně, vyvýšená údolí a rovinné polohy, kde se může hromadit studený vzduch. Vhodnější je výsadba na vyvýšená stanoviště a svahy, kde nehrozí tak výrazné proudění a usazování těžkého mrazivého vzduchu.
K omezení proudění ledového vzduchu může pomoci také dvou- až třímetrový pás keřů, který vytvoří přirozenou ochrannou bariéru.
Důležitá je i správná volba odrůd. Rané odrůdy obvykle dříve kvetou, a proto bývají pozdními jarními mrazy ohroženy více. Do rizikových poloh, zejména do kotlin a chladnějších oblastí, je vhodné vybírat pozdě kvetoucí odrůdy.
Velmi důležitou roli hraje také hnojení. Především fosfor a draslík mají pozitivní vliv na fyziologický stav rostlin a jejich odolnost vůči stresu. Naopak vyšší dávky dusíku mohou odolnost rostlin proti mrazu snižovat, protože podporují bujný, měkký růst citlivější k poškození.
Z řady našich produktů doporučujeme použít TECAMIN, biostimulant na podporu růstu, kvetení a oplodnění. Rostlinám pomáhá lépe zvládat stresové podmínky a podporuje jejich celkovou vitalitu.
TECAMIN je vhodný pro posílení rostlin v období intenzivního růstu, před kvetením i v době nasazování plodů. V souvislosti s pozdními jarními mrazy má význam zejména jako součást preventivní péče, která pomáhá udržet rostliny v dobrém fyziologickém stavu.
Chitopron je přípravek na ochranu rostlin – elicitor, který podporuje přirozenou obranyschopnost rostlin. Má fungicidní a baktericidní účinek a pomáhá rostlinám lépe reagovat na stresové situace, včetně nepříznivých podmínek v období jarní vegetace.
Nejjednodušší formou ochrany před mrazem je překrytí rostlin netkanou textilií, slámou nebo slaměnými rohožemi. U menších stromků může pomoci také zakrytí jutovinou, starým prostěradlem nebo jiným podobným materiálem, který propouští vzduch.
Korunu malých stromků je možné volně vyplnit zmačkanými novinami, slámou nebo dobře vysušenou nehnijící trávou a následně ji obalit například balicím papírem. Materiál však nesmí být příliš stlačený, aby kolem rostliny zůstal vzduchový prostor.
Stejné metody překrývání lze využít také při ochraně záhonů. Na záhony je možné použít netkanou textilii, slámu, slaměné rohože nebo také jehličí.
Tento způsob patří mezi nejspolehlivější metody ochrany proti pozdním jarním mrazům.
Jemné kapky vody neustále zvlhčují povrch dřeva, pupenů a květů. Proti mrazu lze zavlažovat dvěma způsoby – pod korunou nebo nad korunou. Nejčastěji používaným a nejúčinnějším způsobem je zavlažování nad korunou, při kterém se využívá teplo uvolňované při přeměně vody na led.
Při krystalizaci vody z 0 °C vody na 0 °C led vzniká teplo, které pomáhá chránit rostlinná pletiva před promrznutím. Tato metoda může ochránit úrodu přibližně až do teploty −7 °C.
Je však nutné zohlednit vzdušnou vlhkost, pohyb vzduchu, správné dávkování vody i vhodný okamžik ukončení zavlažování. Voda musí rostlinu souvisle pokrývat. Pokud se zavlažování ukončí příliš brzy, může naopak dojít k poškození.
U větví obalených ledem hrozí jejich lámání, proto je vhodné je podle potřeby podepřít. Výhodou této metody je nízká náročnost na ruční práci a poměrně příznivé náklady v poměru k účinnosti.
Natírání vápenným nátěremV minulosti bylo běžným a důležitým opatřením bělení kmenů ovocných stromů před zimou pomocí vápenného roztoku.
V předjarním období dochází k velkým rozdílům mezi denními a nočními teplotami. Kvůli prudkým výkyvům může kůra stromů praskat a odlupovat se. Kmeny proto bílíme ve dnech bez mrazu, zejména v lokalitách, kde je poškození kůry časté.
Vápenné mléko pomáhá omezit mrazové poškození kůry a může také zpomalit předčasné rašení časně kvetoucích odrůd, které by následně mohly být poškozeny jarními mrazy.
Tip: Jak připravit vápenné mléko
- Vápenné mléko připravíme smícháním 2 kg hašeného vápna s 10 litry vody. Natíráme jím kmeny stromů a silné kosterní větve.
- Nátěr chrání nejen před mrazem a slunečními paprsky, ale zároveň omezuje také růst mechů a lišejníků na kůře stromů.
Při polním vytápění se k ro 
stlinám přímo nebo nepřímo přivádí teplý vzduch. Přenos tepla probíhá sáláním, prouděním a vedením tepla.
Pomocí polního vytápění lze v zásadě zajistit ochranu proti různě silným jarním mrazům. Rozhodující je především množství dodané energie. Při vytápění zářiči je spotřeba energie vysoká, nejčastěji se jako zdroj energie využívá plyn.
Výhodou této metody je možnost automatizace, a tím i nižší náklady na pracovní sílu. Na druhé straně jsou však investiční náklady i náklady na energii poměrně vysoké. Vytápění zářiči je navíc dobře použitelné hlavně za bezvětří.
U nás jsou známé především parafínové protimrazové svíce, které se využívaly například ve Francii při ochraně sadů. Protimrazová svíce je plechová nádoba naplněná parafínem a vybavená knotem, který lze v případě potřeby rychle zapálit.
Díky praktickým rozměrům a jednoduchému použití se svíce dají snadno rozmístit kolem stromů. Hoří přibližně 8 hodin. Jde o účinný způsob ochrany, vzhledem k vyšším nákladům je však vhodný především pro menší zahrady nebo menší výsadby.
Nastýláním materiálů, jako jsou papír, karton, sláma, rákos, sisalová tkanina, plastová fólie nebo pěna, omezíme vyzařování tepla z půdy.
Zejména během jasných nocí lze touto metodou zvýšit teplotu vzduchu v přízemní vrstvě přibližně o 2–3 °C. Metoda je však poměrně pracná a nákladná, proto se ve větších výsadbách běžně nepoužívá.
V minulosti se proti mrazům používalo také vytváření kouře spalováním různých materiálů, například slámy nebo větví, které se udržovaly ve vlhkém stavu. Vzniklý kouř s obsahem vodní páry pomáhal omezit vyzařování tepla z půdy a zpomaloval ochlazování vrstvy vzduchu nad povrchem.
Z důvodu ochrany životního prostředí se však tato metoda v současnosti nedoporučuje používat.
Písemné zmínky o odvarových přípravcích ze sušených borůvek, které se používaly v lidovém léčitelství, pocházejí už ze začátku 18. století. Borůvky patří do čeledi Ericaceae. Jejich název je odvozen od intenzivní barvy plodů a pochází z dánského slova „bollebar“ /tmavé bobule/. Rostou v jehličnatých lesích, rašeliništích a na loukách severní Evropy a Ameriky, ale vyskytují se také v Asii.
Keř borůvky
Keř borůvky
Borůvka kvete od dubna do června. Rostliny jsou opadavé vytrvalé keře, jejichž velikost se pohybuje od 60 cm až do 4 metrů. Mají jednoduché eliptické listy, které jsou střídavě uspořádané podél skvrnitých stonků. Rostliny vytvářejí shluky drobných květů ve tvaru urny. Barevně se pohybují od bílé přes světle růžovou až po šedou.
Rostliny borůvek rostou pomalu a nemusí se z roku na rok výrazně zvětšovat. Trvá 2 až 3 roky, než začnou přinášet větší úrodu, a přibližně 10 let, než borůvkový keř dosáhne své maximální velikosti. Určitě se však vyplatí počkat.
Zatímco budete čekat na úrodu, atraktivní borůvkové keře vám poslouží jako krásný doplněk zahrady. Bobule jsou namodralé až černé, kulovité, s fialově pigmentovanou dužinou a hnědočervenými semeny, někdy pokryté šedavým ojíněním.
Obrovským pozitivem výsadby borůvkových keřů je jejich tolerance vůči mrazům. V našich klimatických podmínkách jsou odolné přibližně do –12 °C během pozdních jarních mrazů, v závislosti na odrůdě a především na vývojové fázi květu. Existují i odrůdy, které tolerují vyšší mrazy, dokonce kolem –35 °C až –40 °C. Pro naše odrůdy borůvek a klimatické pásmo se však ochranná opatření proti mrazům doporučují už při teplotách okolo –12 °C.
Borůvky se označují také jako „superpotraviny“. Jsou výborným zdrojem vlákniny, vitamínu C, vitamínu K, manganu, železa a mnoha antioxidantů. Běžně se konzumují čerstvé jako dezertní ovoce, ale mohou se také péct nebo zamrazit. Borůvky jsou úzce příbuzné s brusinkami a dalšími druhy rodu Vaccinium. Bobule se používají k přípravě koláčů, sirupů, želé, destilátů a vín.
Borůvky patří mezi nejbohatší přírodní zdroje antokyanů, tedy polyfenolů obsahujících rozpustné pigmenty, které jsou zodpovědné za modré až červené /fialové/ zbarvení květů, ovoce a zeleniny. Mají vysoký obsah antioxidantů, vykazují protirakovinnou aktivitu a mají ochranný účinek při chemoterapii a radioterapii.
Borůvka je významná při prevenci a podpoře léčby kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky, makulární degenerace zraku, demence a Alzheimerovy choroby. Podává se také jako čaj ke zmírnění průjmu a při zánětech úst a hrdla. Během druhé světové války jedli piloti britského královského letectva borůvkové konzervy, aby si zlepšili noční vidění.
Čmel
Pokud kupujete lokální rostliny, hledejte sazenice pěstované v květináči, ideálně alespoň dva až tři roky staré. Výsadba nejméně dvou odrůd je ideální.
Čmeláci a další původní hmyz jsou nadšenými opylovači borůvek. Čím více hmyzu pracuje na rostlinách, tím více plodů budete sklízet. Rostliny navíc vytvoří více bobulí větší velikosti, pokud jsou květy opylené pylem z jiné odrůdy.
Otestujte půdu, abyste zjistili její pH. Borůvky vyžadují kyselou půdu s hodnotou pH 4,0 až 5,0, která je dobře propustná, kyprá a má vysoký obsah organických látek. Pokud je pH půdy vyšší než 5,5, není půda pro borůvky dostatečně kyselá.
Protože jde o obecná doporučení a každá půda reaguje na úpravy jinak, odeberte další vzorek půdy z místa výsadby asi 6 měsíců po výsadbě. Díky tomu zjistíte, zda půda dosáhla správného pH, nebo zda je potřeba další úprava.
Jak se půda v průběhu let usazuje a rozkládá, bude nutné pokračovat v přidávání síry do výsadby. Pokračujte v testování pH půdy v intervalu jednoho až dvou let a podle potřeby ji upravujte.
Pokud je pH příliš vysoké:
Další příznaky problémů s pH:
Pokud v létě vidíte světlezelené nebo červené listy, případně rostlina vytváří málo nových výhonů, je pravděpodobné, že pH půdy už není v optimálním rozmezí 4,0 až 5,0, nebo rostlině chybí dusík.
V tomto případě můžete vyzkoušet dusíkaté vápno PERLKA, které patří mezi hnojiva s významným podílem vápníku. Dusíkaté vápno stabilizuje strukturu půdy, posiluje biologickou aktivitu půdy a celkově zlepšuje skladovatelnost plodin. Pomáhá také eliminovat napadení pozemku slimáky.
Pro podporu růstu a plodnosti zvolte organické hnojivo, například základní hnojivo před výsadbou NATURA Organické hnojivo pro borůvky a brusinky. Je vyrobené z čistě přírodních surovin, vhodné pro BIO pěstování a obsahuje potřebné živiny v příznivém poměru.
Na pravidelnou zálivku doporučujeme Rokohumin Kyselomilné rostliny, jehož účinek podporuje reprodukci a vitalitu rostlin, čímž se zvyšuje jejich odolnost vůči chorobám a škůdcům. Zároveň podporuje výrazné povzbuzení růstu rostlin.
Po celou dobu života rostlin udržujte kolem keřů několik centimetrů dřevního mulče. Pro správné mulčování a více informací k tomuto tématu si můžete přečíst náš článek: Mulčování.
U domácích borůvek je poměrně nepravděpodobné, že by vám choroby nebo škůdci způsobili výrazné problémy. Pečlivé prořezávání pomáhá předcházet infekcím. Odstraňte a zlikvidujte všechny části rostliny, které jsou hnědé, napadené, zaschlé nebo poraněné.
První příznaky se objevují na špičkách nezdřevnatělých výhonů. Houba se šíří směrem dolů přes cévní svazky.
Infikované pupeny hnědnou a odumírají, kolem nich se vytvářejí nekrotické hnědé léze. Postupné rozšíření může vést až k odumření celé větve. Později, v průběhu vegetačního období, se mohou na listech objevit skvrny. Infikované stonky v létě vadnou, což způsobuje změnu barvy listů na červenou nebo hnědou. Napadené může být také ovoce – bobule jsou hnědočervené, nafouklé a lesklé.
Ochrana spočívá především v preventivních opatřeních, která brání šíření patogenů. Důležité je prořezávat keře a zničit infikované větvičky během období vegetačního klidu. Tím se odstraní zdroj infekce a omezí se dostupnost infekčních míst během vegetačního období. Vhodné je také omezit zavlažování shora, aby se zabránilo šíření patogenu, a používat odolné odrůdy.
Bobule jsou připravené ke sklizni, když dosáhnou sytě modrého až indigového zbarvení.
Nejjednodušší způsob, jak otestovat zralost plodů, je ochutnat je. Vyhlédněte si bobule, které vypadají zrale, a podle chuti snadno poznáte, zda už dozrály.Krátce po sklizni vložte bobule do pevné nádoby a uložte je do chladničky. Vyhněte se vrstvení bobulí do větší výšky než několik centimetrů, aby nedošlo k poškození spodních plodů. Bobule nemyjte, dokud nejsou připravené ke konzumaci.
Sonett žlučové mýdlo je velmi účinný ekologický prostředek, který slouží především k odstraňování skvrn organického původu.
– čistě přírodní –
– maximálně účinné –
– cenově příznivé –
– neuvěřitelně vydatné –
– 100% biologicky odbouratelné –
Použít ho můžete na skvrny od:
Je ideálním prostředkem pro praní látkových plenek i látkových menstruačních vložek. Využijete ho také při čištění bílých a stálobarevných textilií z přírodních vláken i směsových tkanin. Kromě oblečení s ním můžete vyčistit také látkové potahy sedaček a koberce.
Žlučové mýdlo Sonett obsahuje hovězí žluč.
Složení:
30 % mýdlo z palmového oleje,
15–30 % mýdlo z kokosového tuku,
5–15 % hovězí žluč,
1 % chlorofyl – 100% biologicky odbouratelný.
Tím, že se do mýdla přidávají plně biologicky odbouratelné složky, jako je rostlinné mýdlo, cukerné tenzidy, uhličitan sodný a silikáty, výrazně se zvyšuje jeho čisticí schopnost. Zároveň je zajištěno, že se tyto látky vracejí zpět do přirozeného přírodního cyklu.
K dispozici jsou 2 varianty – tekuté a tuhé mýdlo.
Dávkování tekutého žlučového mýdla:
Produkty Sonett jsou certifikované podle ekologických kritérií společnosti ECO GARANTIE. Neobsahují složky škodlivé pro životní prostředí, zdraví ohrožující látky ani látky vyvolávající alergie. Jsou vhodné pro citlivou pokožku, 100% biologicky odbouratelné, neobsahují suroviny z ropy, syntetické konzervanty, vůně ani barviva, enzymy ani fosfáty.
Používají suroviny z biodynamického nebo ekologického pěstování, obsahují vitalizovanou vodu a jejich obaly jsou recyklovatelné.
Vyrobeno v Německu.
O víkendu jsme se s rodinou vydali na túru do nedalekého lesa. Konečně bezvětří, ideální počasí, slunce nám příjemně hřálo do tváře a já byla celá šťastná, že se konečně trochu opálím a načerpám pozitivní energii z přírody.
Moje dcerka miluje být venku. Všechno pozoruje, zkoumá, chytá a samozřejmě i ochutnává, vždyť je to dítě. Takto se přece seznamuje se světem. Ruce má neustále v hlíně, kamínky jsou oblíbené „jídlo“ a brouci, žížaly nebo slimáci jsou pro ni jako úžasné kino.
Už jsme zašli docela hluboko do lesa. Malá si cupitala vedle mě a najednou přiběhla k hromadě odpadků. Doma jí stále opakuji: „Odpadky patří do koše, nic se nerozhazuje a co nesníš, dáme zvlášť.“
Snažím se jí myšlenku třídění odpadu a pořádku vštěpovat od útlého dětství. Možná právě proto se zastavila před tou hromadou odpadu s užaslým výrazem ve tváři, který se němě ptal: „Co to má znamenat?“
Nestalo se mi poprvé, že jsem v přírodě narazila na vysypaný odpad. Ale pokaždé je to pro mě obrovské překvapení a absolutní nepochopení. Vždyť se na nás ze všech stran valí množství článků o tom, proč máme třídit, proč odpad separovat a jak odlehčit naší domácnosti, naší krajině i celé Zemi od enormního množství odpadu, který nás obklopuje téměř ze všech stran.
Často se mluví o množství odpadu, který produkujeme. Myslím si ale, že vidět ho na vlastní oči, třeba i jen na fotografii, může být mnohem silnějším impulzem než tisíce slov.
Internetem kolují různé výzvy škol, skupin i aktivistů, kteří procházejí okolní přírodu a sbírají odpadky.
Proč se tedy 15měsíční dítě pozastaví nad takovou věcí a dospělý člověk – soudím podle toho, že tu hromadu odpadu musel přivézt autem, možná dokonce s přívěsem – to přejde bez povšimnutí? Možná je to pro něj dokonce přirozené. Vždyť co sejde z očí, sejde z mysli. A odpadky v lese nikdo nevidí, takže tam vlastně nejsou.
Co pomůže takovým lidem, aby začali vidět věci střízlivě a chovat se zodpovědně? Nejen vůči sobě, ale hlavně vůči ostatním. Uvědomují si, že dávají špatný příklad svým dětem? Děti nás přece kopírují ve všem. Jaká tedy bude naše budoucnost, když budou vyrůstat děti rodičů, kteří se k přírodě chovají takto?
To, že máme třídit odpad, víme. Ale má to význam, dokud si ostatní nezačnou uvědomovat samotnou podstatu třídění odpadu? A hlavně to, proč by i pro ně bylo výhodnější odpad nejen třídit, ale především ho nevyhazovat do přírody?
Občas mám pocit, že být ohleduplný a zodpovědný k přírodě je pro někoho skoro trapné. Přijít si pro kávu s vlastní šálkou? Nekoupit si při každém nákupu novou tašku? Vysmrkat se do látkového kapesníku? Jít ven do přírody s prázdným pytlem a vrátit se s ním plným odpadu?
Věřte, že pro jiné můžete být inspirací. Vždyť i my jsme někde začínali.
Když začnete třídit odpad, snižujete množství odpadu, který končí na skládkách a nepřímo přispívá ke znečištění vody, ovzduší i půdy. Není to tak složité. Stačí si vytvořit jednoduchý systém a postupně z něj udělat běžnou součást domácnosti.
Kompostování je způsob, jak rozložit organický materiál, například jedlý kuchyňský odpad, zeleninové slupky, ovocné slupky, malé množství zbytků vařených potravin, listí, posečenou trávu nebo jiný suchý kuchyňský odpad.
Jak kompostování pomáhá? Za prvé poskytuje mnoho základních živin pro růst rostlin, proto se často používá jako přírodní hnojivo. Za druhé může kompostování výrazně snížit množství odpadu, kterým zatěžujeme naši planetu.
Čtyřčlenná rodina může snadno snížit svůj odpad z 1000 kg na méně než 100 kg ročně.
Výroba a používání papíru má mnoho nepříznivých dopadů na životní prostředí. Vyhozený papír je jednou z hlavních složek mnoha skládek a tvoří přibližně 35 % odpadu, který se na nich nachází.
Papírové ubrousky mají také omezenou životnost a nakonec končí v odpadkových koších, odkud dále zatěžují skládky. Hlavním cílem je snížit spotřebu jednorázových položek v domácnosti.
V zájmu životního prostředí proto začněte používat staré oblečení jako hadry na úklid domácnosti místo papírových utěrek. Papírové ubrousky můžete jednoduše nahradit také látkovými utěrkami nebo ručníky do kuchyně.
Opětovné použití je krok před recyklací. Znovu využít domácí odpad jakýmkoli způsobem je dobrá cesta, jak snížit množství odpadu, který končí na skládkách.
Věděli jste, že každý den se použije a vyhodí přibližně 100 milionů plastových lahví? Co můžete udělat? Místo toho, abyste je po použití jednoduše vyhodili, zkuste je znovu využít.
I když si někdy myslíme, že pokud lidé v našem okolí odpad třídí, naše jedna zrecyklovaná láhev už svět nespasí, ve skutečnosti můžeme být pozitivním příkladem pro další.
Každý malý krok má význam. A čím dříve začneme, tím větší šanci máme, že se podobné hromady odpadu v lese jednou stanou výjimkou, ne smutnou samozřejmostí.
Pozorujete, že vaše rostliny vadnou, listy zasychají nebo žloutnou, poupata se nevyvíjejí a celá rostlina působí oslabeně?
Hledáte škůdce, ale žádného pouhým okem nevidíte. Na listech zároveň chybějí typické skvrny, které by mohly upozorňovat na některou chorobu.
Co se za těmito příznaky může skrývat a jak takovou rostlinu zachránit?
Jednou z častých příčin může být nedostatek některé důležité živiny. Než však začneme hnojit, je vhodné podívat se na to, které listy jsou postiženy jako první, jak vypadá žilnatina a zda problém souvisí s pH, zálivkou nebo stavem kořenů.
Nedostatek železa
Železo je důležité pro tvorbu chlorofylu a řadu enzymatických a metabolických procesů v rostlinách. Je proto nezbytné pro fotosyntézu, zdravý růst a typické zelené zbarvení listů.
Mezi první příznaky nedostatku železa patří typická mezižilková chloróza mladých listů. Žilnatina zůstává výrazně zelená, zatímco plocha mezi žilkami postupně světle zelená až žloutne. List potom může vytvářet charakteristický obraz připomínající rybí kostru.
Při silném nedostatku mohou rostliny zpomalovat růst, mladé listy silně blednou a může se zhoršovat také tvorba květů a celková vitalita rostliny.
Chloróza z nedostatku železa se nejčastěji objevuje na vápenatých a zásaditých půdách s vyšším pH, kde může být železo v půdě přítomné, ale pro kořeny obtížně dostupné.
Citlivé jsou zejména kyselomilné rostliny, například rododendrony, vřesy nebo některé hortenzie. Problémy se mohou objevit také u peckovin, drobného ovoce, citrusů, okurek, rajčat nebo paprik.
Před doplněním železa je proto vhodné zkontrolovat také pH půdy a kvalitu závlahové vody.
Nedostatek hořčíku
Hořčík (magnézium) je součástí chlorofylu a má zásadní význam pro fotosyntézu.
Protože je hořčík v rostlině poměrně dobře pohyblivý, jeho nedostatek se zpravidla nejdříve projevuje na starších listech.
Mezi zelenými žilkami se nejprve objevují světlejší plochy, které postupně žloutnou a při silném nedostatku mohou hnědnout a odumírat. Okraje listů se mohou kroutit a silně poškozené listy předčasně opadávají.
U vinné révy se může nedostatek hořčíku projevit změnou zbarvení mezi žilkami, přičemž u některých odrůd se objevují také načervenalé až hnědočervené odstíny.
Při dlouhodobém nedostatku může být omezený růst, horší vyzrávání rostlin a menší plody.
Také u některých jehličnanů, například borovic, smrků a modřínů, může dlouhodobě nevyvážená výživa vést k barevným změnám jehlic.
Vyvážené hnojení odpovídající skutečným potřebám rostlin je vždy lepší než jednostranné doplňování jedné živiny.
Hořčík lze doplňovat například prostřednictvím některých přírodních minerálních hnojiv, dolomitického vápence nebo dalších hnojiv s obsahem Mg. Výběr dalších produktů najdete ZDE.
Nedostatek draslíku
Vadnutí, skvrnitost nebo změna zbarvení listů a plodů mohou souviset také s nedostatkem živin.
Nedostatek draslíku se někdy může podobat poškození způsobenému suchem.
Protože je draslík v rostlině mobilní, první příznaky se obvykle objevují na starších listech. Nejprve žloutnou jejich okraje a špičky, později mohou hnědnout a zasychat. Listy se mohou kroutit a při silnějším nedostatku postupně vadnou.
U rajčat může nedostatečná výživa draslíkem přispívat k nerovnoměrnému vyzrávání plodů a zhoršení jejich kvality.
Takzvané zelené límce nebo zelená ramena kolem stopky však nemusí být způsobeny pouze nedostatkem draslíku. Významnou roli může hrát také odrůda, vysoká teplota, intenzivní sluneční záření nebo celková nevyváženost výživy.
Draslík je důležitý pro hospodaření rostliny s vodou, pevnost pletiv, fungování průduchů a odolnost vůči některým stresovým podmínkám, například suchu nebo chladu.
Dobře vyživená rostlina bývá celkově vitálnější a lépe zvládá stres, nelze však říci, že samotný draslík funguje jako přímá ochrana proti savému hmyzu nebo chorobám.
Dostatek draslíku podporuje kvalitní vyzrávání plodů, jejich pevnost a celkovou kondici rostlin. Ani zde však neplatí, že čím více draslíku dodáme, tím lépe – nadbytek může omezovat příjem jiných živin, například hořčíku.
Nedostatek dusíku
Při nedostatku dusíku se listy postupně zbarvují světle zeleně až žlutozeleně. Protože je dusík v rostlině dobře pohyblivý, příznaky se obvykle projevují nejprve na starších listech.
Celá rostlina zpomaluje růst, vytváří menší listy a slabší výhony. Při výrazném nedostatku může být omezená také tvorba květů a plody mohou zůstávat menší.
Jak tedy správně reagovat?
Nejprve je vhodné ověřit, zda za problémem skutečně stojí nedostatek dusíku. Podobné žloutnutí může způsobovat také přemokření, poškození kořenů, příliš vysoké nebo nízké pH či jiné poruchy výživy.
Při potvrzeném nedostatku můžeme dusík doplnit pomocí vhodného organického hnojiva.
Tradičně se používá také kopřivový výluh. Pokud je koncentrovaný, před použitím se obvykle ředí vodou – například přibližně v poměru 1 : 10, vždy však podle způsobu přípravy a citlivosti konkrétní rostliny.
My dáváme přednost organickému hnojení, například kvalitnímu kompostu, hnojivům s řasami nebo rohovině.
Dusík je základní součástí aminokyselin, z nichž rostlina vytváří bílkoviny. Bez dostatečné výživy dusíkem proto nemůže zdravě růst.
Stejný příznak nemusí vždy znamenat stejný problém. Žlutý list automaticky neznamená nedostatek dusíku a světlý list nemusí vždy znamenat nedostatek železa.
Při určování příčiny sledujte zejména:
Teprve podle těchto znaků zvolte správný způsob výživy. Nadměrné hnojení může být pro rostlinu stejně problematické jako nedostatek živin.
Vyvážená půda, dostatek organické hmoty a pravidelné pozorování rostlin jsou proto nejlepší cestou k tomu, abychom na jejich potřeby reagovali správně.
Majestátní, voňavá a světlomilná borovice sibiřská (Pinus sibirica) bývá lidově označována také jako sibiřský cedr, přestože botanicky patří mezi borovice, nikoli mezi pravé cedry rodu Cedrus.
Jejím přirozeným domovem jsou především rozsáhlé lesy severovýchodní Evropy, Uralu a Sibiře až po severní části Asie. Je tedy typickým stromem sibiřské tajgy. Její přirozený areál sahá od severovýchodní Evropy až po severní Čínu.
Jejím blízkým příbuzným, který roste také ve vysokohorských polohách střední Evropy, je borovice limba – Pinus cembra.
Borovice sibiřská je oblíbená také jako okrasný strom, zejména v parcích a větších zahradách v oblastech s chladnějším klimatem. Je velmi dobře přizpůsobena tuhým zimám a kontinentálním klimatickým podmínkám.
Patří mezi dlouhověké stromy a za vhodných podmínek se může dožívat několika stovek let. Dorůstá přibližně 30 až 40 metrů, přičemž zejména v mládí roste spíše pomaleji.
Potřebuje dostatek světla, i když mladé semenáčky mohou určitou dobu snášet částečné zastínění.
Borovice sibiřská je stálezelený jehličnan s pevnou kůrou, dlouhými jehlicemi vyrůstajícími ve svazečcích a šiškami se spirálovitě uspořádanými šupinami.
Na rozdíl od mnoha jiných borovic vytváří velká, prakticky bezkřídlá semena, známá jako sibiřské nebo cedrové oříšky. Jsou jedlá a představují důležitý zdroj potravy také pro řadu lesních živočichů.
Ptáci a savci, například sojky, brhlíci, datlovití nebo veverky, zároveň pomáhají semena šířit.
Pěstování borovice sibiřské ze semínka vyžaduje především trpělivost. Semena mají přirozené období dormance a ke spolehlivějšímu klíčení jim obvykle pomáhá období chladu – stratifikace.
Při domácím pěstování můžeme postupovat následovně:
U borovice sibiřské se v odborných pěstitelských postupech používá podzimní výsev s přirozenou zimní stratifikací nebo několikaměsíční řízená stratifikace. Klíčení může být nepravidelné a někdy trvá déle, proto není třeba semeno předčasně vyhazovat.
Mladé borovice není vhodné zbytečně dlouho držet v malém květináči. Jakmile zesílí, potřebují dostatek prostoru pro další vývoj kořenového systému.
S borovicí sibiřskou je spojeno také mnoho tradičních, symbolických a duchovních představ.
V některých tradicích se sibiřskému cedru připisuje zvláštní energie a schopnost harmonizovat člověka s přírodou. Objevuje se například představa, že:
„Jeho energie a rytmy života jsou v souladu s energií a rytmem lidského těla.“
Podobná tvrzení patří do oblasti duchovních a tradičních představ a nejsou botanicky ani medicínsky prokázanou vlastností stromu. Přesto dobře ukazují, jak významné místo měly borovice a další dlouhověké stromy v kultuře různých národů.
Také pobyt v lese může být pro člověka příjemný a uklidňující – vůně pryskyřice, šumění korun a kontakt s přírodním prostředím patří k tomu, co si s borovicovými lesy přirozeně spojujeme.
Borovice byla v různých kulturách vnímána jako symbol míru, dlouhověkosti, odolnosti a životní síly.
Šišky a semena se v lidových tradicích používaly jako symboly plodnosti, zatímco vonné jehličí a pryskyřice byly součástí nejrůznějších očistných a obřadních praktik.
Borovice měly v lidovém léčitelství a tradičním hospodářství široké využití:
Historické prameny popisují také nejrůznější lidová využití ztvrdlé borovicové pryskyřice. Některé z nich však dnes mají pouze historický význam a nelze je považovat za doporučené zdravotní postupy.
Borovice a jejich šišky měly v lidových představách významnou symboliku.
Borovicové šišky se v některých tradicích nosily jako symbol plodnosti a dlouhověkosti. Podle legend byla za zvlášť mocnou považována šiška plná semen nasbíraná během letního slunovratu.
Vyprávělo se dokonce, že pokud její majitel každý den sní jedno semeno, získá mimořádnou sílu a dlouhověkost.
Tyto příběhy samozřejmě patří do oblasti legend, magie a lidové tradice, nikoli mezi skutečné zdravotní účinky borovice.
Borovice sibiřská není stromem pro netrpělivé pěstitele. Od semínka k majestátnímu stromu vede dlouhá cesta, která může trvat celé generace.
Právě v tom ale spočívá její kouzlo. Strom vypěstovaný vlastníma rukama ze semínka může růst desítky či stovky let a stát se součástí zahrady i příběhu dalších generací.
Když se mluví o zdravotním významu ovoce, často se zdůrazňuje především obsah vitaminů (Blažek a kolektiv, 1998). K bohatým zdrojům vitaminu C patří například černý rybíz, šípky, jahody, bez černý, rakytník, kiwi nebo dřín.
Ovoce samozřejmě obsahuje i další vitaminy a řadu dalších biologicky významných látek, přičemž jejich množství se liší podle druhu, odrůdy, stupně zralosti i podmínek pěstování.
Vyšší obsah karotenoidů najdeme například v šípcích, meruňkách nebo broskvích. Za zmínku stojí také ořešák královský, jehož plody obsahují mimo jiné vitaminy skupiny B, nenasycené mastné kyseliny a minerální látky.
Při pěstování je však důležité myslet nejen na samotný obsah živin, ale také na způsob ochrany a péče o rostliny. Pokud používáme přípravky na ochranu rostlin, měli bychom vždy dodržovat povolené použití, správné dávkování a ochranné lhůty.
Má tedy smysl mluvit o kvalitních plodech bez ohledu na to, jakým způsobem o svou zahradu pečujeme?
Někteří spotřebitelé dnes stále více sledují nejen původ ovoce a zeleniny, ale také jejich zpracování a složení hotových výrobků.
Domácí pěstování nám dává možnost mít větší kontrolu nad tím, jak o rostliny pečujeme, čím je hnojíme a jaké způsoby ochrany používáme. Zároveň však neplatí, že každá potravina z obchodu je automaticky nekvalitní nebo nezdravá.
Pokud máme vlastní zahradu, můžeme si vypěstovat ovoce a zeleninu podle vlastních představ a využívat především preventivní, biologické a ekologicky šetrné postupy.
Ruku na srdce – dají se zdravé a kvalitní plody vypěstovat úplně bez jakékoli péče?
Proměnlivé počasí, pozdní jarní mrazy, dlouhá období sucha nebo vysoké vlhkosti a výskyt nových či šířících se škůdců a chorob dokážou pěstování značně zkomplikovat.
Některé faktory ovlivnit nedokážeme. Mnoho podmínek pro zdravý růst rostlin však ovlivnit můžeme.
Patří sem například správná péče o půdu, hygiena sadu, vhodná výživa, odstranění napadených částí rostlin a podle potřeby také podzimní nebo předjarní ošetření.
Některé podpůrné prostředky si lze připravit i doma z běžně dostupných rostlin. Tradičně se používá například výluh z kopřivy, především jako rostlinná jíchá a podpůrný prostředek při pěstování. Jeho účinek proti konkrétním škůdcům nebo chorobám však nelze považovat za náhradu registrovaného přípravku na ochranu rostlin.
Na podzim je vhodné připravit půdu i rostliny na období zimního klidu a vytvořit jim co nejlepší podmínky pro následující jaro. Ještě před zimou proto stojí za to udělat několik základních kroků.
Monilióza
Pokud vaše stromy během sezóny potrápila monilióza, nezapomeňte odstranit ze stromů i zpod nich mumifikované a chorobou napadené plody.
Důležité je také průběžně uklízet silně napadené rostlinné zbytky a listí. Tím snižujeme množství míst, na kterých mohou přezimovat některé patogeny a škůdci. Zdravé listí však nemusíme ze zahrady automaticky odstraňovat – lze je využít například ke kompostování nebo mulčování tam, kde nehrozí šíření závažných chorob.
Do půdy lze zapracovat také mikrobiální přípravky.
Jednou z možností je NovaFerm VIVA, mikrobiální půdní přípravek určený k podpoře biologické aktivity půdy a vitality rostlin. V pěstitelské praxi se používá také jako součást péče o půdu v porostech, kde se mohou vyskytovat půdní škůdci, například drátovci, ponravy chroustů, můry nebo bázlivec kukuřičný.
Přípravek však nepoužíváme jako univerzální náhradu insekticidu či nematocidu – vždy se řídíme jeho určením a doporučením výrobce.
Další možností je multibakteriální půdní přípravek NovaFerm MULTI.
Podporuje mikrobiální rozklad organických a posklizňových zbytků a pomáhá zlepšovat biologickou aktivitu půdy. Lze jej využít také při kompostování, kde mikroorganismy přispívají k rozkladu organické hmoty.
Pokud jste ještě nevyměnili lepové pásy na kmenech stromů, stále je na to vhodná doba.
Oboustranně lepivý pás se upevňuje kolem kmene a vytváří mechanickou bariéru pro lezoucí hmyz. Pomáhá omezit přístup některých housenek, mravenců a dalších škůdců do koruny stromu.
Velký význam má zejména proti bezkřídlým samicím některých píďalek, které na podzim nebo v předjaří lezou po kmenech do korun, kde kladou vajíčka.
(video ve spolupráci s izahradkar.sk)
Video přehrávač
Rez hrušňová
Jedním z důležitých kroků po ukončení vegetace a opadu listů může být podzimní ošetření stromů.
Ošetřovat lze podle potřeby ovocné stromy, keře i některé okrasné dřeviny. Vždy je však nutné vycházet z konkrétního problému – ne každý strom potřebuje každý rok stejný postřik.
V pěstitelské praxi se používají přípravky obsahující měď nebo síru, pokud jsou pro danou plodinu, chorobu a termín použití povoleny.
Mezi používané produkty patří například CuproTonic, Controlphyt Cu, Kocide 2000 nebo sirný kontaktní fungicid Thiovit Jet.
Podle účelu ošetření se používají také olejové přípravky, například BorOil nebo FerrumOil. Je však důležité nekombinovat přípravky automaticky – možnost míchání mědi, síry, olejových a mikrobiálních přípravků je vždy nutné ověřit podle etikety a doporučení výrobce.
Jako součást podpůrné péče lze využít také mikrobiální listové hnojivo NovaFerm SIRIUS.
Obsahuje bakterie rodu Bacillus a používá se k podpoře vitality a přirozené obranyschopnosti rostlin. V pěstitelské praxi se využívá u porostů ohrožených různými houbovými chorobami, například:
U mikrobiálních přípravků je obzvlášť důležité ověřit jejich kompatibilitu s měďnatými a dalšími antimikrobiálně působícími přípravky, protože nevhodná kombinace může životaschopnost užitečných mikroorganismů omezit.
Podzimní péče nemusí znamenat množství postřiků. Mnohem důležitější je odstranit zdroje infekce, zkontrolovat zdravotní stav stromů, pečovat o půdu a zasahovat pouze tam, kde je to skutečně potřeba.
Odstraňování mumifikovaných plodů, péče o půdu, lepové pásy, správná výživa a vhodně zvolené podzimní ošetření mohou společně významně snížit tlak některých chorob a škůdců v následující sezoně.
„Tiše a záhadně sedí v korunách stromů bez listí a magicky přitahuje veškerou pozornost. V tlumeném světle soumraku působí jeho silueta obzvlášť neskutečně. Není divu, že se mu už po tisíce let připisují nadpřirozené schopnosti. Jmelí je skutečně opředeno nesčetnými mýty a legendami.
Římský učenec Plinius starší /23–79 n. l./ uvádí, že jmelí bylo posvátné pro keltské kmeny Galů. Podle něj ho Galové nazývali „lékem na všechno“.“
Tělový a masážní olej Mistelform od Sonett je obohacený o vzácné výtažky ze jmelí, které dodávají pokožce pružný a příjemný pocit. Olej pokožku vyživuje a vytváří na ní jemnou ochrannou bariéru. Jeho příjemná vůně umocňuje pocit harmonie a relaxace, proto je ideální pro chvíle hýčkání a odpočinku.
Pokožka olej během krátké chvíle vstřebá a zůstává příjemně měkká, vyživená a opečovávaná.
V řadě masážních olejů Mistelform se Sonett zaměřuje především na vzácné složky jmelí a kombinuje je s výživnými vlastnostmi organických rostlinných olejů. Masážní a tělový olej Mistelform poskytuje pokožce příjemný pocit během masáže i po ní.
Masážní olej Mistelform Levandule & kadidlo uvolňuje smysly jemnou vůní kadidla a levandule. Je vhodný pro relaxační masáže, večerní zklidnění a chvíle, kdy si chcete dopřát příjemnou péči o tělo.
Přírodní tělový a masážní olej Levandule & kadidlo
Masážní olej Mistelform Citron a borovice limba má vůni zeleného, čerstvě řezaného jehličí, která působí revitalizačně, v kombinaci s osvěžující vůní citrusových plodů.
Přírodní tělový a masážní olej Citron a borovice
Osvěžující vůně myrty a pomerančového květu v masážním oleji stejného názvu podporuje po masáži aktivační a povzbuzující účinek.
Přírodní tělový a masážní olej Pomeranč a myrta
Olivový olej, výtažek ze jmelí z bobulí a listů, harmonizovaný v oscilátoru, lanolin, rostlinný alkohol /ethanol/, esenciální oleje z levandule a kadidla z certifikovaného ekologického zemědělství / sběru z divoce rostoucích rostlin.
V každé zahradě zůstávají rostlinné zbytky, které se kompostují pomaleji, například odřezky ze živého plotu, silnější větve nebo staré pařezy. Nemusíte se jich hned zbavovat. Naopak je můžete využít k vytvoření přirozeného úkrytu pro zlatoočky, slunéčka, pestřenky, ježky nebo ptáky.
Tito živočichové vám mohou pomoci v boji proti slimákům, mšicím, housenkám a dalším drobným škůdcům. Často jim stačí i malý kout za kompostem, kde ponecháte listí, větve a další přírodní materiál bez zbytečného uklízení.
Ježek je v ekosystému velmi užitečný, protože se živí velkým množstvím bezobratlých živočichů. Během nočních výprav vyhledává například housenky, hmyz, žížaly a slimáky.
Podle dostupnosti potravy může příležitostně přijímat také další drobné živočichy, vejce, mršiny nebo některé plody. Jeho jídelníček je tedy poměrně pestrý.
Ježci jsou známí také určitou odolností vůči některým živočišným toxinům a bodnutí hmyzem, neznamená to však, že jsou vůči jedům zcela imunní. Proto není vhodné tuto jejich vlastnost přeceňovat.
Pokud se ježek pohybuje na zahradě, nejvíce mu pomůže bezpečný úkryt, přístup k vodě a prostředí bez zbytečného používání toxických návnad a pesticidů.
Slunéčka na podzim vyhledávají úkryty v prasklinách dřeva, pod kůrou nebo v listí. Dospělci i larvy mnoha druhů patří mezi velmi účinné přirozené nepřátele mšic.
Některé druhy se živí také červci, sviluškami a dalšími drobnými škůdci. Jednotlivé druhy se přitom mohou specializovat na odlišnou kořist.
Slunéčka často významně přispívají k tomu, aby se škůdci nepřemnožili. V zahradách a sadech pomáhají především udržovat mšice pod prahem větší škodlivosti.
Problém nastává ve chvíli, kdy se při prvním výskytu mšic použije širokospektrální chemický přípravek. Ten může kromě samotných mšic zasáhnout také vajíčka, larvy a dospělce užitečného hmyzu.
Proto je vhodné nejprve výskyt mšic sledovat a podle jeho intenzity zvolit co nejšetrnější postup. Pokud je zásah skutečně nutný, můžeme přednostně využít biologické nebo selektivnější řešení.
V odumřelém dřevě, mezi kameny a pod vrstvou listí žije mnoho druhů dravého hmyzu.
Střevlíci přes den vyhledávají tmavé a vlhké úkryty mezi dřevem, kamením nebo pod listím a v noci vyrážejí za potravou. Živí se různými bezobratlými, včetně drobných slimáků, larev hmyzu a dalších živočichů.
Také pestřenky patří mezi velmi užitečný hmyz. Některé druhy přezimují jako dospělci, jiné v odlišných vývojových stadiích. Jejich larvy se u řady druhů živí mšicemi, a proto mohou v zahradě sehrávat důležitou roli při jejich přirozené regulaci.
V hromadě větví nebo klestí mohou najít úkryt ropuchy, ještěrky nebo ježci. Tito živočichové se živí různými druhy hmyzu a dalších drobných bezobratlých.
Podobná místa mohou využívat také někteří drobní ptáci. Husté keře, větve a méně uklizené kouty zahrady jim poskytují možnost úkrytu a někdy i hnízdění.
V hromadě kamenů se rády vyhřívají ještěrky. Pokud na kameny dopadá slunce, mohou je během dne využívat jako místo k termoregulaci.
Hromadu různě velkých kamenů lze navíc snadno začlenit jako estetický a funkční prvek do skalky, suché zídky nebo okolí jezírka.
Na menší části zahrady můžete ponechat růst také kopřivu. Ta je významnou živnou rostlinou pro housenky několika druhů motýlů a její hustý porost může poskytovat úkryt i některým ptákům a dalším drobným živočichům.
Pokud nemáte dostatek místa pro větší přírodní kout, můžete pro hmyz vytvořit také hmyzí hotel. Umístěte jej na suché, chráněné a vhodně osluněné místo.
Inspirace z knihy: Krásná nenáročná zahrada, 2006.
Příliš dokonale uklizená zahrada nabízí méně úkrytů, potravy a míst k přezimování pro užitečné živočichy. Přitom právě oni mohou pomáhat udržovat škůdce v přirozené rovnováze.
Nemusíte proto nechat zarůst celou zahradu. Často stačí malý kout s listím, větvemi, kamením, kopřivami nebo starším dřevem.
Takové místo může být nenápadné, ale pro biodiverzitu velmi cenné. A čím pestřejší prostředí v zahradě vytvoříte, tím větší je šance, že si v ní najdou své místo také přirození nepřátelé škůdců.
V reklamách často vídáme úsměvné situace, kdy se nás marketingoví pracovníci snaží přesvědčit o kvalitě čisticího prostředku tím, že s ním čistí nové, čisté nebo jen lehce znečištěné nádobí. V takové chvíli si člověk snadno pomyslí: „Kdyby tak viděli to moje.“
Všichni dobře víme, že čerstvá připálenina jde z povrchu odstranit poměrně snadno, bez větší námahy. Proto jsem tentokrát vzala do ruky starší pánev, jednu z těch, které mám doma a které už mají něco za sebou.
Prostředkem, kterému se budeme věnovat, je ekologický tekutý písek Sonett. Jedná se o čistě rostlinný produkt, který je 100% biologicky odbouratelný. Příjemný dojem doplňuje jemná vůně bio citronové trávy.
Jako pomocníka jsem použila také eko houbičku Sonett. Z hladké strany je vyrobena ze 100% celulózového vlákna, drsnější stranu tvoří 60 % sisalového vlákna a 40 % recyklovaného PET.
Houbička svůj účel splnila, ale její drsnější strana si poradila jen do určité fáze. Pánev sice očistila, ale touhu po skutečném lesku úplně nenaplnila. V tomto případě jsem proto musela sáhnout po drsnější, už neekologické houbičce na nádobí, se kterou se mi podařilo pánev vyčistit do lesku.
Výsledek mě příjemně překvapil. Ekologický tekutý písek Sonett je účinností srovnatelný s běžnými komerčními čisticími prostředky, s tím rozdílem, že je šetrnější k nám i k přírodě.
Použít jej můžete nejen na nádobí, ale také na nerez, smalt, plast, sklo, keramiku a stříbro. Je vhodný i pro domácnosti se septikem a pro všechny ekologické čističky odpadních vod.
Tekutý písek Sonett je dobrou volbou pro každého, kdo hledá účinný čisticí prostředek a zároveň nechce zbytečně zatěžovat přírodu. Poradí si i s odolnější špínou, příjemně voní po citronové trávě a díky rostlinnému složení je šetrný k domácnosti i životnímu prostředí.
Pro více informací a objednání můžete navštívit produkt SONETT – Tekutý písek | Ekočlovek.
